Autorka blogu Tak trochu jiná personalistka  Alžběta Košková shrnuje změny, které přinesla pandemie do pracovních životů lidí, zejména těch, kteří vykonávají kancelářské profese. Pokud na vás koronavirová krize dopadla do té míry, že jste práci ztratili, případně byste ji rádi změnili, určitě Betty kontaktujte. Může vám pomoci se sepsáním CV, nebo přípravou na pohovor.



Doba covidová přinesla do našich životů spousty změn. Kromě těch evidentních, jako jsou různá omezení, nošení roušek apod., vnímám i další změny, které ovlivňují oblast práce.

Tam, kde to bylo technicky možné, se lidé ze dne na den přesunuli z otevřených kanceláří do kanceláří domácích a museli se naučit pracovat jinak – online, samostatně, víc kooperativně. Vidím to jako velký posun, protože i do budoucna už hodně firem plánuje u modelu home office zůstat, ať už celkově nebo částečně.

Na druhou stranu to ale přineslo spoustu negativních nebo dvousečných aspektů, které vnímám. Ne každý je „stavěný“ pro práci z domova. Lidem obecně chybí sociální kontakt, vytrácí se firemní kultura, kreativita, inovativnost a soudržnost týmů. A jsou také lidé, kteří prostě neumí včas přepnout mezi prací a domovem a tak často pracují do padnutí, s čímž pak přichází riziko syndromu vyhoření a jiných psychických problémů. Duševní hygiena a work-life balance je něco, na co by se obzvlášť teď měl klást velký důraz. Všichni jsme pod tlakem, frustrovaní a naštvaní a ne každý umí své emoce zpracovat. V kombinaci s pracovním stresem je to jen otázka času, kdy tělo řekne dost a nakonec to třeba ani nebude covid, co nás ochromí.

Způsobu práce některých profesí se koronavirová pandemie v podstatě nedotkla.

Museli jsme se přizpůsobit i v oblasti náboru. Dříve byl online nebo video pohovor spíš raritou, většinou se to týkalo zahraničních korporací nebo pokrokovějších firem, které zkoušely nové věci. Teď je to téměř běžná záležitost. Pro uchazeče to znamená sice znatelnou úsporu času na cestu do firmy, o to větší důraz ale musí klást na přípravu k pohovoru. Vytrácí se „chemie“ mezi lidmi, která funguje na osobním setkání a na kterou všechny své klienty upozorňuji, aby jí věnovali pozornost. Musíme se tedy naučit lépe číst informace z chování a slov ostatních přes obrazovku.

Jako poslední bych ráda zmínila i osobní rovinu – naše smysly a nervy jsou působícím tlakem vyostřené a tak nás dokáže rozhodit i věc, kterou bychom normálně jednoduše přešli. S tím je spojené riziko konfliktů nejen doma, ale i v pracovních týmech. Během loňského jara jsme zažívali obrovskou vlnu sounáležitosti a solidarity. Po roce se osobně setkávám spíš s frustrací, vyšší mírou sobeckosti (která přímo souvisí i s tlakem a stresem) a únavou z toho všeho.


V březnu budeme publikovat, v rámci cyklu Rok pandemie, vaše příběhy. Jak se vás osobně dotkla tato nelehká situace? Jste ochotni se s námi o vaše zážitky podělit? Kontaktujte nás na sociálních sítích, nebo na mailu info@roudnicemanavic.cz. Děkujeme.