Uplynulý rok bych, asi jako mnoho lidí, nejraději vymazala z paměti. Zpočátku to bylo jako zlý sen, ze kterého se ale nedalo dlouho probudit. Rozum se vzpíral uvěřit, že se to opravdu děje. První týdny jsem si myslela, že horší to vlastně být ani nemůže a kdyby mi tehdy někdo řekl, že za rok bude ještě hůř, vysmála bych se mu. Chtěla jsem věřit, že vše rychle přejde. Na podzim, po vyhlášení dalšího nouzového stavu jsem ztratila naději, že „bude líp“ a „společně to zvládneme“.

Asi největší šok pro mě přišel v sobotu 14. března 2020, kdy vláda náhle rozhodla o uzavření všech gastro provozů. Ta bezmoc, že o mojí živnosti a tím i o mně rozhoduje někdo cizí a já s tím nemůžu nic dělat. Nebylo a není to lehké ani po roce, a i když negativa stále převažují, dá se na této situaci najít i něco dobrého. Většina našich zákazníků nás neopustila a stále k nám chodí nakupovat a podporovat nás. A protože jsme měli zavřeno, měla jsem najednou čas zastavit se, bilancovat a rozmyslet si co bude dál. A i když stále nevidím světlo na konci tunelu, doufám, že svoji živnost udržím.



V rámci cyklu Rok pandemie budeme v březnu publikovat vaše příběhy a komentáře. Jak se tato nelehká situace dotkla vás osobně? Jste ochotni se s námi o vaše zážitky podělit? Kontaktujte nás na sociálních sítích nebo na mailu info@roudnicemanavic.cz. Děkujeme.